Dracula slaví 30 let a míří poprvé do O2 areny. Rozhovor s Danielem Hůlkou

Legenda českého muzikálu se vrací na scénu s velkolepým výročním turné. Po vyprodaných halách a nadšených ovacích v roce 2025 vstupuje Dracula do další fáze oslav svého 30. výročí — a vůbec poprvé v historii zamíří i na pódium O2 areny.

Muzikál, který od své premiéry v roce 1995 okouzlil více než milion diváků, odstartuje další sérii halových představení v lednu 2026. Během tří týdnů zavítá do osmi českých a slovenských měst a zakončí své turné tam, kde dosud nikdy nebyl — v největší hale v zemi, v pražské O2 areně.

„Jsem vděčný, že mohu být už 30 let součástí tohoto výjimečného díla. A že nás diváci stále přijímají s takovou silou emocí,“ říká představitel titulní role Daniel Hůlka, který se do role hraběte Draculy vrací s nezměněnou energií i vděčností.

Velká jména, silný příběh a návrat na výsluní

Vedle Hůlky se v halové verzi objeví i další stálice české muzikálové scény – Monika Absolonová, Eva Burešová, Kamila Nývltová, Richard Genzer, Josef Vágner nebo Tomáš Trapl. Všichni opět vdechnou život ikonickým postavám, které si publikum pamatuje už z devadesátých let, ale které díky moderním aranžím a výpravné produkci působí zcela současně.

„Dracula byl můj úplně první muzikál. Bylo mi tehdy 19 a od té doby je součástí mého života. Po 14 letech jsem se díky projektu Kultura pod hvězdami mohla znovu vrátit a připomenout si, že tohle dílo nezestárlo. Naopak,“ dodává Monika Absolonová.

Historický okamžik v O2 areně

Pražská O2 arena se 8. února 2026 stane kulisou pro nejsilnější momenty turné, které nese název Dracula 30. Producenti ze společností Kultura pod hvězdami a LL Production slibují mimořádný zážitek – silné emoce, ikonické melodie Karla Svobody a atmosféru, kterou dokáže vytvořit jen několik tisíc zpívajících diváků najednou. 

Rozhovor s Danielem Hůlkou

Co je Dracula ve třech slovech?

No, ve třech slovech je to těžké, ale, vím ve čtyřech: Svoboda, Borovec, Hes, Bednárik.

Kolikrát jste hrál Draculu?

Nevím to přesně kolikrát, ale je to mezi 400-500 reprízami.

Baví Vás to ještě po tolika reprízách?

Baví mě to čím dál tím víc, protože si to čím dál tím víc užívám.

A hrajte Draculu stejně jako před třiceti lety?

To samozřejmě ne, protože za těch třicet let jsem i já prošel určitým vývojem. Nasbíral jsem spoustu zkušeností a dá se říct, že některé ty hluboké texty Zdeňka Borovce jsem tehdy v tom mládí pořádně ani nechápal.

Jaká je Vaše nejoblíbenější píseň z muzikálu?

Nejoblíbenější písnička, to je strašně těžké, protože já tu roli nemám rozdělenou na písně, já to mám jako celek a nedokážu vybrat, které místo mám nejradši.

Zapomněl jste někdy text?

Samozřejmě, že se mi to stalo, protože text člověk zapomíná. Takzvané okno, jak se říká, to nepřijde ve věcech, které člověk má čerstvě naučené, a ještě je nemá usazené, protože tam dává pozor. Ale když zpívá věc, kterou zpíval už mockrát, tak se někdy stane, že se nechá ukolébat takovým pocitem, že už to opravdu dobře zná, tak přesně v tu chvíli přijde to okno.

Máte nějaký rituál?

Mám rituál už od toho roku 1995. Je to docela zvláštní, ale já se před Draculou vždycky modlím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, prostě to tak bylo, až nedávno mi došlo, proč to asi dělám, že se možná před tím, co na tom jevišti budu dělat, potřebuji tomu pánu Bohu za to omluvit.

Jak vzpomínáte na poslední halovou tour a těšíte se na tu nadcházející? 

Těším se strašně moc. Když je v hale třeba 8–10 tisíc lidí, je to obrovská energie, která z toho hlediště jde. A když se na představení sejdou kolegové, kteří spolu třeba 10 nebo 20 let nezpívali, ale pamatují tu dobu, režiséra Bednárika i všechny tvůrce, je to někdy až dojemné. Opravdu na tom halovém turné, které jsme odjeli, jsme měli často slzy na krajíčku.