Štefan Margita: Jubileum, které se slaví zpěvem

Štefan Margita oslaví v roce 2026 své sedmdesáté narozeniny tím nejpřirozenějším způsobem – zpěvem. Jubileum připomene nejen albem duetů Andělé strážní, ale také výjimečným galakoncertem právě v naší O₂ areně. Za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a s řadou hvězdných hostů nabídne večer plný emocí a hudebních setkání.

V roce 2026 oslavíte sedmdesáté narozeniny. Jaký je to pro Vás pocit – spíš bilancování, nebo nová podoba energie a chuť tvořit dál?
Sedmdesátka je samozřejmě moment, kdy se člověk ohlíží. Ale u mě to není bilance ve smyslu „už bylo“, spíš vděčnost. Za to, že můžu pořád stát na jevišti, mít radost z hudby a chuť zpívat.

Říkáte, že „jak jinak může pěvec slavit jubileum než zpěvem“. Co pro Vás zpěv po tolika letech znamená dnes – změnil se Váš vztah k němu?

Vlastně se nezměnil. Pořád je to pro mě radost a způsob, jak být s lidmi. Jen už to beru s větším klidem a bez potřeby něco si dokazovat.

Máte pocit, že některé sny nebo plány přicházejí právě až s věkem?
Ano. S věkem člověk zjistí, že některé věci potřebují čas a odvahu. Dřív jsem si myslel, že sny se musí plnit rychle. Dnes vím, že některé přijdou přesně tehdy, kdy na ně člověk dozraje.

Co Vás na duetech baví nejvíc – dialog hlasů, lidská blízkost, nebo příběhy, které mezi zpěváky vznikají?
Všechno dohromady. Duet není jen o hlasech, ale o důvěře. Když si dva lidé na jevišti naslouchají, vzniká něco, co se nedá naučit, ale jen prožít. A to mě na tom baví nejvíc.

Jsou na Vašem novém albu Andělé strážní písně, které jsou pro Vás osobně výjimečné nebo až intimní?
Bezpochyby duet s mou milovanou Hankou.
Ve studiu jsem slyšel její hlas tak blízko, jako kdyby stála vedle mě. Byl to jeden z nejtěžších, ale zároveň nejkrásnějších momentů při vzniku alba. Nebyla to jen práce s nahrávkou. Byl to náš tichý rozhovor a setkání. Věřím, že tam se mnou v tu chvíli opravdu byla.

Na galakoncert jste pozval řadu výrazných žen z hudebního i hereckého světa. Podle jakého klíče jste je vybíral?
Podle lidskosti. Nešlo mi o jména, ale o osobnosti. O ženy, které mají co říct, které mají příběh, charisma a energii. A také o ty, se kterými mě pojí přátelství nebo hlubší vazba.

Čím je pro Vás koncert v O₂ arena jiný než vystoupení v klasických koncertních sálech?
Je to jiný vesmír. V koncertním sále máte publikum blíž a víc cítíte reakce jednotlivě. V O₂ areně vás hned praští ta velikost. Člověk si musí víc hlídat tempo večera a udržet pozornost od začátku až do konce. Je to jiné, ale pořád je to o tom samém. O hudbě a o lidech.

Jak byste jednou větou popsal atmosféru večera, který chystáte?
Velká oslava hudby a setkání bez žánrových hranic.

Co byste si přál, aby si lidé z tohoto večera odnesli – kromě hudebního zážitku?
Aby si odnesli emoci. Něco, co se jich osobně dotkne a co s nimi půjde domů.

Máte ještě před takto velkými koncerty trému?
Ano. A jsem za ni rád. Dokud mám trému, znamená to, že mi na tom záleží.

Co Vám dává energie publika v hale, kde sedí tisíce lidí?
Pokoru. A zároveň obrovský impuls. Publikum vás nese, ale jen pokud mu něco opravdového nabídnete.

Je galakoncert v O₂ areně spíš symbolickou tečkou, nebo naopak novou kapitolou?
Beru ho jako důležitý milník. Tečku za jednou životní etapou, ale ne úplný konec. Spíš nadechnutí před další kapitolou.

Máte ještě hudební sny, které jste si zatím nesplnil?
Ano. A to je dobře. Dokud má člověk sny, má důvod vstát ráno z postele.

Kdybyste měl dnešnímu Štefanu Margitovi něco vzkázat do dalších let, co by to bylo?

Nic nedělej jinak.

autoři fotografií: Anna Kovačič (titulní), Lucie Robinson (v článku), Tomáš Krist (galerie)