Václav NOID Bárta: ,,Každá kapitola mého života má svůj vlastní soundtrack”

Rocker, skladatel, muzikálový zpěvák, producent i autor filmové hudby. Václav NOID Bárta patří mezi nejvšestrannější osobnosti české hudební scény. V prosinci představí v O2 universu svůj výjimečný projekt KAPITOLY, který nabídne jeho tvorbu v doprovodu symfonického orchestru a provede fanoušky klíčovými momenty jeho kariéry. Jaké kapitoly považuje za ty nejdůležitější, co pro něj znamená spojení rockové energie s orchestrálním zvukem a proč právě teď nastal čas ohlédnout se za dosavadní cestou?

Název koncertu KAPITOLY napovídá, že půjde o určité ohlédnutí. Které kapitoly svého života a kariéry považujete za ty nejzásadnější?

Tak těch je tam pár, to je pravda. Určitě je to kapela D.O.R.E.S. Clan, se kterou jsem začínal před více než dvaceti lety. Právě ta mě začala učit pohyb a život na jevišti.

Další kapitolou je Noid Crew, respektive období Retwean. Tehdy jsme se přejmenovali a byla to kapela, kterou z osmdesáti procent tvořili členové dnešních Dymytry. Bylo to moje první setkání s kluky, se kterými dnes trávím polovinu života.

A třetí kapitola, která vlastně trvá dodnes, je Backband. To jsou moji muzikanti, kamarádi a parťáci, se kterými hraju více než deset let. Honza Tuleňko, vynikající kytarista. Jirka Marek, naprostá špička mezi baskytaristy. Eda Štěpánek, bubeník, který zahraje všechno od country až po metal. A Jakub Urban, který má nejen geniální klavírní schopnosti, ale je také skvělý herec a parťák na jevišti. Právě s nimi vám představíme koncert KAPITOLY.

Jak náročné bylo vybírat skladby, které budou jednotlivé kapitoly reprezentovat?

Zas tak náročné to nebylo. Beru to podle toho, jak jsou písničky oblíbené. Dávám posluchačům to, co chtějí slyšet. Nemá smysl hrát jen věci, které baví mě, ale publikum je třeba tolik nezná. Vidím to na poslechovosti i na tom, jak lidé znají texty. Proto vybíráme opravdu ty největší „hity“, které za těch zhruba pětadvacet let vznikly.

Objeví se během koncertu i skladby, které běžně na svých vystoupeních nehrajete?

Ano. Zazní například nová skladba Tvá krev je má síla, což je moje nejaktuálnější věc. Hrajeme ji teprve krátce, takže bude patřit mezi novinky večera.

Existuje některá vaše skladba, která vás po přepracování do orchestrální podoby překvapila nejvíce?

Přemýšlím… Vlastně všechny zní úplně jinak. Můj bratranec Dalibor Bárta, který bude celý večer dirigovat a společně s Honzou Ištciburkem připravuje aranže, dokáže každou skladbu povýšit na úplně jinou úroveň. Když do ní přidá smyčce, dechovou sekci nebo orchestrální tremolo, najednou dostane úplně nový rozměr. Je to, jako by byla obsypaná diamanty.

Máte pocit, že orchestr dokáže odhalit emoce, které v původní verzi zůstávaly skryté?

Ano, přesně tak. Když se do skladby zapojí desítky dalších hudebníků se svou energií, písnička obrovsky naroste. A to nejen hudebně, ale i vizuálně. Když vidíte tolik lidí, kteří společně pracují na jednom výsledku, je to nádherný pocit.

Za každým koncertem, písní nebo projektem se skrývá příběh, který diváci často nevidí. Právě zkušenosti nasbírané během let pomáhají utvářet nejen umělce, ale i člověka. Co všechno formovalo Václava NOIDA Bártu na jeho cestě? 

Během kariéry jste prošel rockovou scénou, muzikály, televizí i filmovou hudbou. Která z těchto disciplín vás formovala nejvíce?

Určitě divadlo. Naučilo mě, jak mluvit na jevišti, jak se pohybovat, jak komunikovat s publikem. Dalo mi spoustu cenných rad. Naučilo mě také různé pěvecké techniky a výdrž, protože každý muzikál vyžadoval trochu jiný způsob zpěvu.

Na druhou stranu právě koncerty – rockové a poprockové – vás opravdu vybrousí. To je prostředí, které vás drží v kondici a vytváří z vás finálního interpreta.

Kdybyste mohl poradit malému Václavu Bártovi na začátku kariéry, co byste mu řekl?

Asi bych mu řekl, ať maká pořád stejně a nic nemění. Ani ty chyby. Měl jsem období, kdy jsem hodně pil, ale i to mě něco naučilo. Díky tomu dnes vím, že tu cestu už nikdy nechci zopakovat. Takže bych mu vlastně řekl: Udělej všechno stejně a měj muziku pořád tak rád, jako ji máš dnes, i když ti bude šestačtyřicet.

Co vás po tolika letech stále žene dopředu?

Je to trochu prokletí. Závislost na hudbě. Vždycky si říkám, jak se těším na dovolenou a že čtrnáct dní nebudu zpívat. Jenže po třech dnech mi to začne chybět. Jsem nervózní a tajně si v koupelně zkouším alespoň nějaké pěvecké techniky.

Je ještě nějaký profesní sen, který si chcete splnit?

Přiznám se, že není. Doufám, že to nebude znít neskromně, ale jsem opravdu šťastný a spokojený s tím, čeho jsem dosáhl. Český slavík je pro mě pomyslný vrchol a jsem za něj nesmírně vděčný.

Mohl jsem si vyzkoušet velké koncerty, vystupovat v O2 areně i na stadionech. Ale vlastně mě neláká hrát jednou ročně na obrovském stadionu. Mám rád koncerty po celé republice pro šest nebo sedm set lidí. To je pro mě ideální velikost. O to víc se ale těším do O2 universa, protože tenhle koncert má vždycky speciální atmosféru.

Která životní kapitola byla pro vás nejtěžší?

Myslím, že konec Noid Crew a začátek Backbandu. Tehdy jsem prožíval asi nejtemnější období života. Nebyl jsem spokojený ani v osobním životě, řešil jsem alkohol a vlastně jsem nevěděl, co chci a kam směřuji. To byla kapitola, na kterou nevzpomínám rád.

A která vám naopak přinesla největší radost?

Jednoznačně posledních deset let. Od chvíle, kdy jsem poznal svou ženu Elišku. Od ní se všechno odvíjí. Když máte doma dobře a jste šťastní v osobním životě, všechno ostatní jde mnohem snáz.

Eliška je také umělkyně, baletka a tanečnice, takže ví, že nic nepřijde samo a všechno se musí vydřít. Obrovsky mě podporuje. Myslím, že právě teď prožíváme nejkrásnější kapitolu života.

Když se dnes ohlédnete za svou cestou, na co jste nejvíce hrdý?

Na to, že jsem vydržel. Stálo mě to spoustu peněz, času, zklamání i ponížení. Jsem takový zpěvák z ulice. Neměl jsem žádnou pěveckou školu. Stejně tak jsem se sám učil skládání, natáčení klipů nebo práci ve studiu.

Byly chvíle, kdy mi lidé říkali, že jsem někde jen díky protekci, a často jsem měl pocit, že mi házejí klacky pod nohy. O to víc si dnes vážím toho, že můžu říct, že jsem spokojený s tím, co mám, a že se hudbou živím naplno.

V O2 universu nepůjde jen o koncert. Jde o hudební autobiografii psanou emocemi, vzpomínkami a skladbami, které provázely jednotlivé etapy života. Co čeká diváky v prosinci v O2 universu?

Proč jste si pro koncert KAPITOLY vybral právě O2 universum?

Už jsme tam jeden podobný koncert měli před několika lety a přesně tohle prostředí mi vyhovuje. Není to obrovská hala, ale zároveň umožňuje velkou produkci.

Můj koncertní koncept je postavený na tom, že si s lidmi povídám. Reaguji na ně, improvizuji. A to se v prostoru typu O2 universum dělá mnohem lépe než v obrovské hale, kde na druhý konec téměř nevidíte. Proto se sem moc těším.

Čím bude tento koncert jiný než vaše dosavadní vystoupení?

Bude hlavně pohodový. Chceme lidi rozveselit a zařídit, aby odcházeli s úsměvem od ucha k uchu. To je náš hlavní cíl.

V dnešní době je kolem nás hodně smutku, nervozity, nenávisti a hejtu. My chceme nabídnout přesný opak. Pozitivní emoce. A kdyby bylo potřeba se pro to posypat kýblem slepičího trusu, tak to klidně udělám. Hlavně když budou lidé spokojení.

Co by si měl divák z koncertu KAPITOLY odnést kromě hudebního zážitku?

Právě ten úsměv. Pozitivní emoce. Pocit, že na chvíli vypnul starosti a odcházel šťastnější, než přišel.

Kdybyste měl koncert KAPITOLY popsat jednou větou člověku, který o něm nikdy neslyšel, jak by zněla?

Přijďte. Zazpíváte si, zatancujete si, pokecáme si o slepicích, můžete si nás vyfotit, natočit a – doufám – budete odcházet spokojení. A pokud se to stane, naše mise bude splněna.