Král valčíku André Rieu se vrací do O2 areny: rozhovor

Fenomén, který bourá hranice mezi klasickou hudbou a velkolepou show, se vrací do Prahy. André Rieu opět vystoupí v O₂ areně a přiveze nejen svůj Johann Strauss Orchestra, ale také atmosféru plnou emocí, humoru a světově proslulých melodií.

Do Prahy se pravidelně vracíte. Čím je pro Vás místní publikum výjimečné?

Praha je nádherné město, lidé jsou tu velmi milí a také velmi hudebně založení. Do tohoto úžasného města se jednoduše rád vracím! Chápu, odkud Antonín Dvořák čerpal inspiraci – okolí je tak krásné a vsadil bych se, že už tehdy byli lidé stejně přátelští jako dnes. Na mých koncertech opravdu cítím jejich hrdost na vlastní kulturu.

Vnímáte rozdíl mezi publikem ve střední Evropě a jinde ve světě?

Možná je to jejich kulturním dědictvím, které si naplno uvědomují. Ve střední a jižní Evropě to vnímám mnohem silněji než třeba v jiných částech kontinentu. Když zahraji píseň, kterou zná celý národ, lidé okamžitě vstávají, dávají si ruce na srdce a zpívají nahlas. Je to opravdu dojemné!

Máte nějakou konkrétní vzpomínku na koncerty v Praze, která Vám utkvěla v paměti?

Nejde ani tak o jednu konkrétní vzpomínku, spíš o ten pocit, že se ve městě, jako je Praha, cítím téměř jako doma. Stejně jako moje rodné město Maastricht je to místo s bohatou kulturní historií sahající několik století zpět. V úzkých uličkách centra cítíte závan historie a když se podívám na Vltavu, slyším v hlavě Smetanovu podmanivou melodii z Mé vlasti. Nádhera!

Vaše koncerty bývají označovány jako „oslava radosti“. Jak tuto atmosféru vědomě vytváříte?

Každá emoce, kterou na pódiu vidíte, je skutečná. Na scéně není jediný falešný moment. Opravdu si to užíváme a když se bavíme my, baví se i publikum. Hudba je umění, které zasahuje přímo srdce – jak hudebníků, tak posluchačů. Moje koncerty mají být oslavou všech smyslů. Nejde jen o hudbu pro uši, ale také o podívanou pro oči. Proto jsou asi vnímány jako oslava radosti.

Co podle Vás dnes pomáhá klasické hudbě oslovit nové generace?

Musíme se zbavit představy, že klasická hudba je určena jen pro takzvanou elitu. Klasická hudba byla stejně jako jakákoli jiná hudba komponována pro všechny. Strauss nebo Mozart byli ve své době opravdové popové hvězdy! Jsem si jistý, že kdyby žili dnes, měli by tisíce sledujících na sociálních sítích, fanoušci by si s nimi pořizovali selfie a kdo ví – Mozart by možná složil koncert pro syntezátor a orchestr, haha!

Johann Strauss Orchestra je známý svou energií a vizuální
atraktivitou. Jak si tým udržuje motivaci po tak dlouhou dobu?

Všichni sdílíme přesvědčení, že hudba má magickou a léčivou sílu. Vezměte si třeba valčík – rytmus 3/4 má v sobě něco, co neumím přesně popsat, ale jakmile ho uslyšíte, nedokážete zůstat sedět. Někteří členové orchestru jsou se mnou už více než třicet let a já obdivuji jejich věrnost mně i hudbě, kterou společně hrajeme. Upřímně neznám jiný orchestr, kde by lidé zůstávali tak dlouho. Vy ano?

Jak vybíráte nové členy orchestru – hledáte spíš technickou dokonalost, nebo osobnost?

Obojí, upřímně. Johann Strauss Orchestra je jedna velká rodina, jak rád říkám, a člověk do ní musí zapadnout. Když se k nám chce někdo přidat, snažím se srdcem vycítit, jestli může být součástí této rodiny. Pokud hudbu opravdu prožíváte a dokážete mě zaujmout, pak vím, že k nám patříte.

Máte před koncertem nějaké rituály?

Dám si zdravé jídlo a krátkého „power napa“. Potom zkontroluji a doladím vše s orchestrem, snažím se soustředit na texty, které budu říkat, a pak… show může začít! Vždycky jsem trochu nervózní, ale to napětí potřebuji. Kdybych ho necítil, hrál bych jako automat – a tomu se člověk musí vyhnout. Nervozita ale zmizí téměř okamžitě s prvními tóny.

Vaše koncerty nejsou jen o hudbě, ale i o velkolepé show. Jak moc se podílíte na režii a vizuální stránce?

Lidé říkají, že jsem perfekcionista, a obávám se, že mají pravdu. Zajímám se o každý detail – od šperku na náhrdelníku jedné ze sopranistek až po ztlumené světlo během konkrétní skladby. Show musí být dokonalá. Jen tehdy vím, že koncert bude fungovat a publikum zažije ten pocit, kvůli kterému na naše vystoupení chodí už tolik let.

Připravujete letos pro Prahu něco speciálního nebo překvapivého?

Kdo ví… Hudební překvapení se přece neprozrazují, jinak by to už nebyla překvapení, nemyslíte? Tak si počkejme, až se do Prahy vrátíme, haha!

Jak náročné je převážet tak velkou produkci po světě?

Je to opravdu velká výzva, proto vlastním několik verzí své scény. Během turné jedna část technického týmu rozebírá a uklízí scénu po koncertě, zatímco druhá už míří do další haly a vše znovu staví. Samozřejmě za to cítím velkou odpovědnost, ale zaklepu na dřevo – zatím se nikdy nic nepokazilo. Snad to tak zůstane!

Po tolika letech na pódiu – co Vás stále motivuje cestovat a vystupovat?

Je toho hodně. Především moje věrné publikum a fanoušci po celém světě. Kamkoli přijedeme, čeká nás srdečné přijetí. Úsměvy lidí jsou tak hřejivé, že si vždy uvědomím, že jsem si vybral správnou profesi. A pak je tu samotná hudba. Nikdy mě neunaví hrát všechny ty nádherné melodie. Strauss dokonale uměl do hudby vložit romantiku, melancholii, radost i štěstí. Doufám, že to budu moci dělat ještě mnoho dalších let.

Jak během turné relaxujete mezi koncerty?

Cvičím s Ruudem, svým osobním trenérem. Také rád čtu nebo luštím sudoku, haha. Každých pár hodin si dopřeji krátký odpočinek a dávám si pozor na jídlo. Nakupování ale vynechávám, to je pro mě příliš vyčerpávající.

Znáte nějaké české skladatele nebo hudbu, která Vás oslovila? 

Ano, poměrně dost. Můj otec byl dirigent symfonického orchestru a jako dítě jsem navštěvoval mnoho koncertů. Český repertoár hrál pravidelně – Dvořáka, Smetanu, ale také Janáčka, Suka nebo hollywoodského skladatele Korngolda. Ten napsal fantastickou filmovou hudbu. Vím to i díky svému synovi Marcovi, který se velmi zajímá o filmové soundtracky a jejich historii.

Dokázal byste si představit zařadit do programu český repertoár?

Před několika lety jedna z mých sopranistek zpívala Rusalkinu píseň k Měsíčku od Antonína Dvořáka během našeho světového turné a měla obrovský úspěch. Možná znovu zvážím některou českou skladbu, ale těch krásných melodií je tolik… Nedokážu si vybrat!

Co byste doporučil návštěvníkům koncertu, aby si večer opravdu užili?

Pohodlně se usaďte a užijte si jízdu, haha! Vlastně ne – jen nesedejte a nevnímejte vše pasivně. Odhoďte všechny starosti a nebojte se projevit emoce. Když jste šťastní, usmívejte se. Když jste dojatí, klidně plačte. Buďte sami sebou, stejně jako jsme sami sebou my na pódiu. Pak vím, že zažijete večer, na který nezapomenete.

Rychlé otázky – rychlé odpovědi:

Tři slova, která vystihují Prahu?

Výjimečná – pulzující – romantická

Vaše nejoblíbenější skladba k hraní?

Valčík Johanna Strausse „Na krásném modrém Dunaji“

Publikum: sedět, nebo tančit?

TANČIT!!!

Vaše největší radost na pódiu je…?

Sdílená energie!